Den po dni se zkracuje denní světlo a pomalu se prodlužují noci. Ubývá nejen světla, ale také tepla. Každoročně se náš domov, naše modrá planeta Země ocitá na své pouti okolo naší hvězdy Slunce v bodě, kdy nastane rovnováha mezi dnem a nocí. Z astronomického pohledu nastává takzvaná rovnodennost, která se děje dvakrát do roka.
První rovnodennost roku je jarní rovnodennost, po které se dny začínají prodlužovat a vrcholí letním slunovratem - nejdelším dnem roku. Poté začne každý den ubývat světla, až konečně dorazíme k druhé rovnodennosti - podzimní rovnodennosti, která pak vede do nejkratšího dne v roce, do zimního slunovratu. Ale to je jen faktický astronomický náhled na to, co se děje v naší Sluneční soustavě.
Význam podzimní rovnodennost - vnější nebeská cesta odráží vnitřní, univerzální a velmi duchovní cestu. Když se podíváme na rovnodennosti a slunovraty z hlediska života, tak se rok „narodí“ v den zimního slunovratu, zraje během jarní rovnodennosti a v letním slunovratu dosáhne vrcholu života. Podzimní rovnodennost označuje sestup do stáří a konečně okamžik zimního slunovratu označuje současnou smrt a znovuzrození a znovu začíná nový cyklus.
Podzim zaujímá duchovně jedinečné místo. Mnozí ho považují za úpadek, temnotu a zlo, ale ve skutečnosti jde o konec jednoho cyklu, což je velmi přirozená věc. Každá cesta musí najít svůj konec, který je jejím hořkosladkým ztělesněním. Fyzická smrt a tma, kterou Země prožívá, když se blížíme k zimě, představuje také něco jiného. Je to vnější ztělesnění temnoty, kterou všichni v sobě máme - každý je směsicí dne a noci, dobra a zla.
Tma existuje v každém z nás - jsme přece jen chybní a nedokonalí lidé. Tma, která je ignorovaná, roste a bují jako rakovina - je možné ji překonat pouze tehdy, když je vytažena na světlo. Podzim je čas čelit této temnotě, což je pro nás fyzická připomínka toho, co musíme v sobě přijmout a propustit, jako nepotřebný koncept. Na podzim se plodiny sklízejí, a svět letní přírody se začíná ztrácet. Pokud připustíme podobnost makrokosmu a mikrokosmu, tedy jak navenek tak uvnitř, pak můžeme vnímat cykly ročních období na duchovní úrovni. Zvažte, jak podzim zapadá do oblasti Vašeho života, které je třeba opustit, zvažte, co už Vám neslouží a propusťte to.
Rekapitulujte, jaká semínka snů - přání jste vysadili na začátku roku a která neustále rostou. Umožněte, těmto snům hojnou sklizeň. Posilujte a vizualizujte si je každý den po probuzení a při usínání a kdykoliv přes den, kdy si na svůj sen vzpomenete. Když objevíte nesplněný sen - přání, pak proměňte tu část snu která se nesplnila a pokračujte ve své vnitřní práci dál. Například možná jste si přáli být asertivnější. Na začátku roku jste se možná rozhodli, že budete, a možná jste i studovali, jak být asertivnější osobou po celý rok. Nesplnění snu - přání v nás způsobuje zklamání a pád což je obrazně i čas podzimu. Nepropadejte beznaději proměňte výše zmíněné energie ve víru. Posilněte svou víru ve své sny a přání.
Jak se můžeme dostat do kontaktu s duchovní stránkou podzimu? Vědomím přítomného okamžiku. Jednoduše se oblékněte a vyrazte ven do podzimní přírody. Procházejte se vnímejte barvy oblohy, trávy, listů a kamenů, čistotu vzduchu, vůní a textur všude kolem Vás. Zeptejte se sami sebe: „Co musím uvolnit a nechat volně plynout? Jaká jsou má břemena?“
Zaměřte svou pozornost na přírodu kolem Vás - konec konců vše má svůj účel, včetně změny ročních období. Připomínají nám, abychom se neustále měnili a nedovolují nám stát nečině na jednom místě. První zákon Vesmíru je neustálá změna, kdyby změna nefungovala vše by stagnovalo a nic by se nevyvíjelo včetně nás samotných. Tím pádem by nevznikaly dějiny.
Všichni máme sny a přání - jsou to jakési listy, když se přirovnáme ke stromu. Po nějakou dobu nám listy shromažďují energii, ale v určitém okamžiku už nám neslouží. Ztrácí chlorofyl, zhnědnou, uschnou a musí opadat. Když sledujete stromy, jak listy padají na zem a tím vyživují příští generaci přírody, je dobré zvážit jaké jsou naše vlastní listy. Necháte je opadat? Nebo budete trvat na suchých a mrtvých listech a nevzdáte se jich?
Čas je to nejdražší co máme, čas je naše "platidlo", když se rozhodujeme jak s ním naložíme, komu ho věnujeme a v co ho proměníme. Udělejte si čas samy na sebe na připojení k světu kolem Vás letos na podzim. Nenechte nečinně uplynout jeho význam. V našem hlučném a rušném světě je to snadné. Když se znovu spojíte s ročními obdobími, ocitnete se tak každý rok v obnovení a znovuzrození, lepší a lepší než dříve před tím. Nechte se tedy otevírat duchovním možnostem pádu, když si užíváte ten svěží vzduch, a poslouchejte šeptající hlas listů. Mohou mít jen velkou moudrost, aby vám ji předali.
Přeji Vám krásný podzimní čas v rozjímání a kontemplování nad svou duchovní cestou.
.
Commentaires