Při cestě do malé osady Svatý Petr, která je součástí obce Libuň v okrese Jičín se mne zeptal kamarád zpěvák a kytarista Petr Hlíva, co je pravdy na tom, že na Troskách je energetický portál do jiné dimenze. Začal jsem tedy bádat.
Světovým geologickým unikátem je dvojitý sopouch, pozůstatek z třetihor vulkanických sopek, které jsou z čediče a kde na jeho vršcích pojmenovaných Panna a Baba jsou vystavěny dvě hradní věže. Pro stavbu hradu se rozhodl Čeněk z Vartemberka, který vlastní državy jižně od Jičína a to Nový Bydžov a Vysoké Veselí a pak pozemky na severozápad od Jičína, potažmo od hradu Veliš, který byl taktéž v majetku Vartemberků. Na severozápadě však Čeněk z Vartemberka nemá žádný pevný hrad a tak zřejmě dochází k rozhodnutí postavit hrad Trosky.
Ten se prý stavěl někdy okolo roku 1380 avšak stavbu pronásledovala řada neúspěchů a divných událostí jako např. padání lešení, hroucení vybudovaných zdí ze stavebního kamene a dělníkům vápno vypálilo oči a mnoho z nich se zabilo pádem z lešení. Tyto události byly spojovány s hlubokou rozsedlinou na jižním svahu mezi věžemi zvanou "díra do pekel". Aby měl Čeněk vodu na hradě, pozval si proutkaře, který nejen že našel vodu, ale také obrovské podzemní prostory.
Čeněk z Vartemberka nechal podzemní jeskyně upravit a pospojovat a tak vznikla chodba, které měla sloužit v případě obléhání hradu jako úniková cesta. Před svou smrtí Čeněk z Vartemberka hrad Trosky prodal svému největšímu věřiteli králi Václavu IV. a od něj pak hrad získal Ota z Bergova a po něm ho zdědil jeho syn Ota mladší, který byl přívržencem Zikmunda.
V roce 1438 hrad ale ukořistili obávaní loupeživí rytíři – Kryštof Šof z Helfenburka a Švějkar. Až v roce 1444 se na hrad vrátil Ota mladší a přivezl s sebou údajně i poklad uloupený v klášteře v Opatovicích nad Labem. Traduje se, že tento poklad stejně jako část lupu loupeživých rytířů zůstal ukryt v podzemí. Také proto zřejmě zbytky hradu přitahovaly od 18. století badatele – amatéry.
Trosky tedy nebyl žádný významný hrad, sloužily vlastně jen sto let, ale svým vzhledem a svou magií silně přitahují. Už Keltové je využívali, jako svou svatyni a nejvíce Druidové, což byli keltští duchovní, chcete-li kněží, kteří určovali náboženské normy a vykonávali obětní rituály. Mezi lidmi měli výsadní postavení a při neshodách jedinců či kmenů byly vždy v roli soudců.
V záznamech hledačů pokladů v 18. století jsou zmínky o nápisech psaných švabachem, které varovaly před vstupem do hlubin země: „3 dni sme bloudily, Twa smrt gestli deš dál". Jistý mladý mlynář v roce 1841 tvrdil, že se mu u Trosek v předvečer svátku Jana Křtitele stala podivná věc. Údajně se propadl do díry a spatřil hrad v plné slávě, slyšel hlahol i štěkot loveckých psů, viděl v záři pochodní rytíře na koních. Jako důkaz si přinesl malý zlatý plíšek.
Jména věží Panna a Baba se váže k pověsti, když se majitel hradu vydal na dlouhé cesty, pověřil svou ženu Markétu (Baba) a svou dceru Kateřinu (Panna), aby se staraly o hrad. Jenže obě ženy pod tlakem svého ega se chtěly zmocnit celého hradu, každá pro sebe. Tak se začaly mezi sebou hádat, až každá skončila v jedné věži a vzájemně na sebe pokřikovaly nadávky.
A ještě jedna zajímavost, při jarní rovnodennosti první Sluneční paprsek, který vyjde nad Táborem, pomyslně oddělí od sebe věže Pannu a Babu a zamíří na Bezděz, Je to hříčka stvořitele či přírody?
Comments